.

Lékořice (Glycyrrhiza glabra) Sbírají se tří- až čtyřleté podzemní oddenky, které u nás zplaněly z kultur pěstovaných na nejteplejších místech, jinak se kupuje. Je to klasický prostředek proti kašli a plicním chorobám, ale používá se i na žaludeční choroby, při ledvinových a močových kamenech (je močopudná), při revmatismu, proti lišeji a svrabu.
Odvar močopudný - 20 g řezaných oddenků se dá do 0,25 l vody, 10 minut se vaří, nechá se 15 minut stát, a přecedí se. Užívá se každou půlhodinu 1 lžíce chladného odvaru.
Sirup - 30 g čerstvých oddenků se naloží do 0,25 l červeného vína a nechá se v uzavřené lahvi stát 3 dny. Poté se scedí, oddenky se prolisují a přidá se 250 g cukru. Směs se mírně vaří do husta. Užívá se 4-6 lžiček denně.

Len setý Lněné semínko se užívá při střevních obtížích a při bolestech žaludku (působí podobně jako živočišné uhlí) a také jako projímadlo (vždy je třeba dopinit dostatečným množstvím vody). Nejjednodušším způsobem užití je pojídání semínka (1 lžička se za-
pije vodou nalačno, nebo před každým jídlem, nebo se 5 lžic semene smíchá v 0,51 vody a vypije se během dne). Lněný olej se užívá na menší popáleniny. Obklady z lněného semínka pomáhají při chorobách kůže a revmatismu, na změkčení sbírajících se nežitů, na bolavý žaludek a při jaterních a ledvinových kolikách.
Pozor! Při podezření na zánět slepého střeva (silná bolest vpravo na spojnici pupek - hrot pánevní kosti, 2 prsty od pánve) se nikdy nesmí přikládat žádné teplé obklady, ale naopak led.
Projímadla . Nálev - 1 lžička semen se zalije šálkem vroucí vody, pije se vlažný
3-6 x denně.
Odvar - 100 g semen se rozemele na masovém strojku a svaří se 1 litrem vody. Užívá se po lžičkách několikrát denně.
Proti kašli
Výluh - 2 lžičky rozdrcených semen se večer zalijí 0,25 l studené vody, ráno se výluh přihřeje a pije se vlažný, 2 - 3 šálky denně.
Odvar - 2 lžičky rozdrcených semen se krátce povaří v 0,25 l vody a nechají se 10 minut stát. Nálev se pije vlažný, 2 - 3 šálky denně.
Obklad - rozdrcená semena se smísí s horkou vodou v poměru 1:2. Vzniklá kaše se dá do plátěného sáčku a přiloží se na postižené místo.
Přes obklad se přiloží viněný šátek (proti předčasnému vychladnutí).

Levandule lékařská (Lavandula officinalis) Uklidňující bylina pomáhající zejména při nespavosti a k uklidnění, působí proti nadýmání, povzbuzuje vylučování žluči. Květy se užívají k přípravě nálevů, mladé špičky výhonků celé jako koření (do jídel "z jednoho hrnce" a k rybám), celé kytice levandule se suší pro kosmetické účely, sušená levandule se vkládá v plátěných sáčcích mezi prádlo.
Mazání z levandule mírní revmatické obtíže. Oblíbená rostlina do uklidňujících a relaxačních koupelí. Má také dezinfekční a protiplísňové účinky.
Levandulový kouř i silice (např. z aromalampy) zapuzuje komáry.
Základní recepty:
Koupel - 4 hrsti levandule (květ nebo nať) se spaří ve 41 vařící vody, nechá se 15 minut stát, scedí se a vlije do lázně (nesmí být horká).
Nálev - 2 lžičky květu se přelijí 0,25 1 vařící vody, nechají se 15 minut stát, slijí se a nálev se popíjí po doušcích zejména proti pocitům úzkosti, migréně, při křečích a při žaludečním kataru. Teplý nálev se používá i na obklady při křečích, pohmožděninách,
revmatismu a po obrně.
Levandulový olej - 50 g levandule se naloží do 0,5 1 kvalitního jedlého oleje, nechá se 14 dní stát, občas se promíchá, potom se scedí a uzavře do tmavé láhve. Užívá se 4-5 kapek denně proti nechutenství, nadýmání a bolestem hlavy, zevně k mazání při revmatických bolestech, dně, ischiasu a po obrně. Proti nervové slabosti se dává k oleji čichat.

Libeček lékařský (Levisticum officinalis) Jemné libečkové listy pomáhají při trávení a nadýmání, je to také oblíbené, velmi aromatické koření (polévky, "jídla z jednoho hrnce"). Odvar se doporučuje při vleklém zánětu průdušek. Je močopudný a dráždí ledviny, proto se nesmí používat při ledvinových chorobách a v těhotenství.
Odvar - 15 g sušeného oddenku se vaří 3 minuty v 0,25 l vody, užívá se 0,5 šálku 3 x
denně.

Locika Jedovatá (Lactuca virosa) Do třicátých let našeho století byly extrakty ze šťávy této rostliny prodávány jako "locikové opium", které se doporučovalo jako lék proti bolesti, nespavosti a úzkosti. Obsah účinných látek je nejvyšší v době dozrávání semen. Listy pěstované odrůdy lociky, známé jako hlávkový salát, jsou málo účinné. Locika jedovatá se používá jako sedativum při úzkostech, mániích a ostatních nervových poruchách. Je možno ji také užívat k utišení kašle, uvolnění při nadměrné činnosti zažívací soustavy a k úlevě svalových bolestí. !!!UPOZORNĚNÍ!!!
Nepřekračujte stanovené dávky, vyšší dávky jsou prudce jedovaté.

Lopuch Větší ( Arctium lappa) V obchodech je ještě občas k dostání posilující likér z lopuchu a pampelišky, kdysi oblíbené jarní čistící směsi účinné proti zácpě a pomalé činnosti trávicího ústrojí. Rostlina lopuchu je dvouletá, dorůstá do výšky 2 m, má velmi hluboký rozvětvený kořen a malé narůžovělé kvítky. Ty jsou obaleny tuhými listeny, které se lepí na šaty. Lopuch je dobrá čistící bylina při artritidě a rozličných kožních chorobách. Je to také povzbuzující prostředek pro zažívání a mírné projímadlo. Většinou se používá kořen, ačkoli listy mají podobný, mírnější účinek. Číňané používají semena při horečnatých nachlazeních. Lopuch má laxativní a diuretické účinky. Používá se k očištění organismu od škodlivin. Využívají se listy, kořen i semena.

Majoránka Tato léčivá rostlina se pouze pěstuje (ve dvou odrůdách - francouzská nebo německá), suší se celá a po usušení se oddrolí květy a listy. Používá se jako koření, dále v nálevu proti nadýmání a při migréně, do sirupů proti kašli, do masti do nosu proti rýmě, v oleji na masáže a k potírání čela při bolestech hlavy a v koupeli nebo s ví
nem na uklidnění nervů a proti bolestem hlavy.
Nálev - 2 lžičky suché drcené natě se přelijí 0,25 l vařící vody, nechají se 15 minut stát a popíjí se 1 šálek denně.
Koupel - 4 hrsti majoránky se spaří 4 l vařící vody, nechá se 15 minut stát, scedí
se a vlije do lázně (nesmí být horká).
Olej - 30 g suché drcené natě se naloží do 0,5 l kvalitního stolního oleje, nechá se 14 dní stát, občas se promíchá, potom se slije a přefiltruje.
Mast - 1 lžička šťávy vylisované z čerstvé natě se rozetře s 5 lžičkami nesoleného másla nebo borové vazelíny.
Výluh vinný - 30 g suché drcené natě se naloží do 1 l kvalitního bílého vína, nechá se týden stát, potom se slije a přefiltruje. Užívá se polžících.

Maliník Obecný ( Rubus idaeus L.) Maliník je keř 1-2 m vysoký. Kvete a plodí až druhým rokem. Je rozšířen v celém mírném pásu severní polokoule. U nás ho můžeme najít hlavně v podhorských a horských oblastech. Často tvoří souvislé porosty na pasekách a stráních, ve světlých lesích apod. Pěstuje se i v zahradách. Kvete od června do července. Od června do září sbíráme listy bez řapíku nebo mladou nať s listem. Suší se rychle na vzdušných místech nebo umělým teplem 40-50°C. Kvalitní droga si musí zachovat původní barvu. Je nutné ji chránit před světlem. Droga je součástí čajových směsí, např. Dětského čaje. Podobné látky obsahuje i ostružiník křovitý. Fermentovaná směs listů ostružníku, maliníku a jahodníku se používá jako náhražka pravého čaje.

Mandloň obecná (Amygdalus communis) Mandloň je keřovitá nebo stromovitá rostlina dosahující výšky 5 m. Pochází ze severní Afriky a západní Asie. Pěstuje se v teplých oblastech Evropy, v okolí Středozemního moře zplaňuje. Kvete často již v únoru či březnu. Plodem je peckovice se zeleným chlupatým povrchem. Uvnitř se skrývá zploštělé semeno s dírkovaným povrchem.Listí i dřevo je používáno pro úspěch a peníze. Pojídání mandlí léčí horečku a napomáhá moudrosti. Z dřeva mandloně se dělají magické hole.

Mandragora lékařská (Mandragora officinalis) V Bibli v knize Genesis jsou její zlatožluté plody označovány jako jablíčka lásky. Mandragora se totiž v oblasti Palestiny používala jako afrodiziakum. Symbolem lásky byla také ve starém Egyptě.Kromě toho byla mandragora v historii i významným lékem. Ve starém Egyptě používali lékaři alexandrijské školy mandragoru k narkóze, a to tak, že přidrželi pacientovi u úst houbu, z níž kapala šťáva narkotika. Léčebné předpisy s mandragoru jsou zaznamenány například na Eberském papyru z období okolo roku 1500 př.n.l.. Antický lékař Hippokrates léčil mandragorou hlavně nemoci žlučníku, Plinius využíval její uspávací účinek a doporučoval ji jako lék proti hadímu uštknutí. Arabský lékař Avicenna ji doporučoval při bolestech hlavy a jako utišující prostředek, ale také k léčbě padoucnice. Zahuštěná šťáva se zevně užívala na spáleniny, jizvy, otoky a pohmožděniny. Směs s medem a olejem sloužila proti hadímu uštknutí, spolu s ječnou moukou zmírňovala bolesti končetin a svalů.Mandragora je jakýmsi "neoficiálním vyslancem" všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Mandragorové víno se používalo jako primitivní anestetikum při amputacích. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.

Máta Peprná ( Mentha piperita ) Používají se různé druhy, nejznámější je máta peprná (M. x piperita), což je kříženec máty klasnaté a vodní (M. spicata a aquatica), máta vonná "Bowles" (M. rotundifolia), máta kadeřavá (M.crispa) a máta citronová (M. citrata). Čerstvá nať se v malých dáv-
kách užívá do omáček, polévek, syrových pokrmů, tvarohu, vajec, želé, nápojů (vč. koktejlů), do bylinkového octa a vína, ze sušené natě se připravují nálevy. Pomáhá při onemocnění žaludku a střev, nadýmání a křečích, podporuje správnou funkci žlučníku
a jater, nálev z máty peprné lze použít k výplachům dutiny ústní, k mazání proti bolestem končetin a k inhalaci při dýchacích obtížích a při zahlenění.
Pozor ! Neužívat při vysokém krevním tlaku.
Nálev obecně - 3 lžičky sušených řezaných listů se přelijí 0,5 l vařící vody a nechají se 15 minut pařit. Pijí se denně 2 šálky neslazeného odvaru.
Nálev americký - 1 lžička čerstvých řezaných listů a kvetoucích vrcholků se v šálku přelijí 0,251 vařící vody, přikryje se a nechá vychladnout. Popijí se přes den 1-2 šálky.
Koupel - 200 g máty se přelije 31 vařící vody, nechá se 15 minut stát, scedí se a vlije do lázně (její teplota nesmí přesáhnout 36 °C).
Olej - 30 g suché drcené máty se naloží do 0,5 l kvalitního stolního oleje, nechá se 14 dní stát, občas se promíchá, potom se slije a přefiltruje.
Likér - 1 lžíce řezaných nebo čerstvých mátových listů se zalije 0,75 l destilátu, v dobře uzavřené lahvi se nechá stát 3 týdny na slunci, scedí se, přidá se 200 g cukru a na několik dnů se uloží do chladna. Popíjejí se 1-2 likérové sklenky denně na zaží-
vání.
Koktejl (julep) - čerstvá větvička máty se zalije 1 sklenicí sherry a 1 sklenicí ginu a přidá se kůra a šťáva z 1 citronu, promíchá se a nechá vychladit. Popíjí se slámkou při zažívacích obtížích.

Mateřídouška obecná Sbírá se kvetoucí nat, která se odřezává nebo odstříhává, nikdy se nevytrhává i s kořeny, protože hlína by mateřídoušku znečistila.
Tradičně se užívá na odkašlávání, zevně působí proti plísním a mykózám.
Nálev - 3 lžičky sušené řezané natě se přelijí 0,25 1 vařící vody a nechají se 15 minut pařit, případně se přisladí medem. Pijí se denně 2-3 šálky.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis) Mladé čerstvé výhonky se přidávají do salátů, tvarohu, k rybám, játrům a drůbeži a k divočině, ale nevaří se spolu s nimi. Nat je možné i sušit a mrazit. Pokud se mají z natě připravovat nálevy, sklízí se krátce před květem. Nálev z meduňky uklidňuje
a napomáhá při usnutí, uvolňuje křeče, pomáhá při neuralgických bolestech hlavy a při žaludečních a střevních obtížích, při bolestivé menstruaci, zahání stav úzkosti a neklidu. Obklady z meduňky se používají na otoky, pohmožděniny a revmatismem stižená místa.
Nálev - 2 lžičky sušených řezaných listů se přelijí 0,25 l vařící vody a nechají se 15 minut přikryté stát. Popíjí se vlažný.
Výluh vinný - hrst rozmačkaných čerstvých listů se zalije 1 1l vína, nechá se 3 dny stát, potom se procedí a uchovává v uzavřené láhvi.
Užívá se každé 2 hodiny 1 lžíce při neuróze, nechutenství a žaludečním kataru.
Obklady - suché řezané listy se vloží do plátna, nahřeje se a přikládá.

Netřesk střešní (Sempervivum tectorum) Původně alpská rostlina. Hojně se vysazovala na střechy domů, protože se věřilo, že chrání proti bleskům, dodnes oblíbená nenáročná skalnička, místy zplanělá.

Užívá se list netřesku, k sušení se sbírá v době květu (červenec-srpen), jinak od května do září, ale v akutním případě (bodnutí hmyzem - včela, vosa, sršeň) lze použít kdykoliv. Na bodnutí a spáleniny se přikládá rozmačkaný list nebo vylisovaná šťáva. Ta přidaná do vody se také užívá k výplachům dutiny ústní při zánětech a při chorobách močového měchýře (3x denně lžička). Při silném průjmu a úplavici se užívá odvar, na zesvětlení pihtinktura.
Odvar - 20 g suchého nebo 30 g čerstvého listu se 10 minut vaří v 0,25l vody, užívá se 3x denně (po 0,25 l).
Tinktura - 20 g listu se nakrájí na drobné kousky, naloží se do 100 g lihu a nechá se 7 dní stát. Přecedí se, listy se vymačkají a pihy se 3x denně potírají.

Ořešák královský (Juglans regia) Užívají se listy nebo oplodí (zelená slupka) nezralých ořechů. Obojí má odpornou silnou hořkou chuť a svíravé účinky. Ořechové listí a oplodí je třeba velmi rychle sušit, nejraději uměle při teplotě do 50 °C, jinak zčerná a znehodnotí se. Ořešák se užívá při cukrovce, vyrážkách, chudokrevnosti, poruchách menstruace, zažívacích obtížích a nechutenství a na posílení nervů, dále ke kloktání a výplachům dutiny ústní při zánětu dásní, obklady pomáhají proti vyrážkám a přikládají se i na krvácející rány
a na prsy ke zvýšení produkce mateřského mléka. V těhotenství se doporučují sníst denně jádra ze tří ořechů kvůli stopovým prvkům (fosfor, vápník, železo aj.)
Nálev - 3 lžičky sušených listů se přelijí 0,5 l vařící vody a nechají se stát. Pije se horký, 1-2 šálky denně, dále se užívá ke kloktání a na obklady.
Koupel - 0,5 kg čerstvých listů nebo oplodí se 30 minut vaří v 1 l vody, potom se nechá vychladnout a přecedí se do lázně.

Ostropestřec mariánský Ostropestřec je prastará léčivá rostlina užívaná v léčitelství již od dávných dob. Semena ostropestřce lze použít zevně, ale spíše vnitřně.Zevní používání ostropestřce není tak běžné. Zevně se používá v lidovém léčitelství ve formě obkladů nebo koupelí z rozdrcených nažek při bércových vředech, křečových žilách či hemoroidech.Příprava odvaru pro vnější použití: 1 lžička rozdrcených plodů se povaří ve 250 ml vody po dobu 5 minut. Nechá se vyluhovat 10 minut v uzavřené nádobě a poté se scedí. Odvar se připravuje vždy čerstvý.Vnitřně se používá buď izolovaný komplex látek Silymarin ve formě tablet či kapslí, nebo odvar z celých plodů. Využívá se zejména jako hepatoprotektivum (chrání játra), jelikož komplex účinných látek chrání jaterní buňky před nepříznivými vlivy prostředí. Užívá se jako pomocný prostředek při chronickém onemocnění jater, při cirhóze jater, přetučnění jater, k regeneraci jater u alkoholiků, k regeneraci jater při poškození léky či při rekonvalescenci po žloutence. Také je vhodný u obtíží se žlučníkem, jelikož zvyšuje vylučování žluči.Příprava odvaru pro vnitřní použití: 1 lžička plodů ostropestřce se povaří ve 250 ml vody po dobu 5 minut. Nechá se vyluhovat 10 minut v uzavřené nádobě. Připravuje se vždy čerstvý, bezprostředně před použitím. Jako doplněk stravy se pije 1 šálek čaje denně.

Ostružiník křovitý Ostružina je vytrvalý, popínavý keř, který se vyskytuje v mnoha křížencích, zpravidla jen s přibližným určením. Ostružiník má prýty dvojího druhu: dřevnaté a nekvetoucí, které jsou buď skoro vzpřímené, obloukovitě sehnuté nebo poléhavé, a prýty bylinné, které vyrůstají z dřevnatých prýtů a jsou květonosné a plodné. Prýty jsou zpravidla posety drobnými ostny. Listy jsou řapíkaté, střídavé, 3 - 5 četné, na rubu běloplstnaté a na líci krátce chlupaté. Lístky jsou vejčité, na okraji nestejnoměrně pilovité a na řapíku také ostnité. Květy jsou uspořádány v řídkých hroznech. Mají pětiplátečnou korunu bílé až načervenalé barvy. Ostružiník kvete v červnu a v červenci. Plodem je ostružina, která je složená z drobných peckoviček, v době zralosti je černá a sbírá se jako ovoce.Listy ostružiníku obsahují hodně tříslovin, dále flavonoidy, organické kyseliny a silici. Všechny obsahové látky společně vytvářejí komplex, který blahodárně působí na organismus. Ostružiny obsahují zejména vitamíny, karotenoidy, minerální látky a sacharidy.Botanické rodové jméno "rubus" vznikl asi z latinského "ruber", což znamená červený, zřejmě podle barvy některých plodů. Druhové jméno je také z latiny, je odvozeno od latinského "frutex", což znamená keř.
Použití
Ostružiníkový list lze použít zevně i vnitřně. Plody i listy byly vychvalovány již v Hippokratových spisech v dávné antické době. Používaly se k hojení zanícených a drobně krvácejících ran.
Vnější použití Ostružiníku křovitéhoK zevnímu použití lze listy využít ve formě nálevu ke kloktání při zánětech v dutině ústní a ke koupelím k léčení špatně se hojících ran a kožních onemocnění.
Vnitřně se ostružiník používá ve formě nálevu zejména při katarálních onemocněních trávicího traktu, průjmech a při onemocněních žaludku. Při těchto obtížích se uplatňují svíravé, protizánětlivé a podpůrné účinky ostružiníku. Díky obsaženým flavonoidům má také účinek močopudný, proto lze ostružiník využít při zánětech močových cest.
Příprava nálevu pro vnitřní použití: 2 čajové lžičky usušených ostružiníkových listů se zalijí 250 ml vařící vody, nechá se vyluhovat 10 - 15 minut v přikryté nádobě a poté se scedí. Pije se 2 - 3 krát denně. Připravuje se vždy čerstvý, bezprostředně před použitím.
Ostružiníkové listy jsou součástí celé řady léčivých čajových směsí i jiných čajovin. V potravinářství se používají také listy fermentované, které poskytují lahodný čajový nápoj.
Plody - ostružiny (Rubi fruticosi fructus) jsou výborných zdrojem vitamínů, konzumují se čerstvé nebo se z nich připravují sirupy, šťávy, marmelády, ovocná vína či kompoty. Tepelná úprava však snižuje obsah vitamínu C.

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinalis) O tom, že je pampeliška nejen krásná, ale i velmi léčívá bylina věděli už staří Řekové. V antice se mléko z pampelišek doporučovalo proti pihám a k léčbě očních zánětů. Šťáva z čerstvých rostlin se používala proti únavě a celkové slabosti. Oblíbené byli zejména jarní bylinné kúry.Pampeliška obsahuje široké spektrum léčivých látek. Obsah inulinu v podzimních měsících je až 40 procent. Množství vitamínu C je naopak nejvýznamnější hned na jaře. Z dalších látek je známa přítomnost aminokyselin, hořčin, tříslovin a kaučuku. Některé druhy pampelišky byli dokonce pěstovány v bývalém SSSR k výrobě kaučuku v období válečných konfliktů.Velmi silné diuretikum. Podporuje tvorbu a vylučování moči, aniž by však z těla vyplavovala draslík. Čaj z listů podporuje věštecké schopnosti. Je to rostlina Slunce a života. Mladé jarní lístky jsou výborné do salátu, který vašemu tělu doplní vitamíny.Příprava je jednoduchá - mladé listy pampelišky nadrobno nakrájíme, přidáme trochu najemno nasekané cibule, trochu octa a oleje a špetku soli a cukru.

Paprika Křovitá/Kayenský Pepř Kayenský pepř (čili paprička) se dostal do Evropy z Indie v šestnáctém století a byl zpočátku užíván na prudce nakažlivé kožní choroby. Bylinář John Gererd tuto rostlinu neměl rád, říkal, že by "skolila i psa". Kayenský pepř je výrazně pálivý a musí se užívat opatrně. Čili papričky mají hřejivé a povzbuzující účinky, mohou se užívat v lécích na rýmy, nachlazení, revmatické bolesti, slabý krevní oběh a nervové šoky. Masti a oleje se používají k podpoře proudění krve do určité partie nebo ke zmírnění úporných bolestí při pásovém oparu. !!!UPOZORNĚNÍ!!!
Po manipulaci s čerstvými plody se nedotýkejte očí ani řezných ran. Vnější užití může vyvolat zánět kůže.

Pelyňek černobýl Pelyněk černobýl je vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina s větvenými kořeny a se silnými, zřetelně podélně rýhovanými, červenofialovými lodyhami s dření. Listy jsou poloobjímavé, na líci tmavozelené a lysé, na rubu běloplstnaté. Spodní lodyžní ouškaté listy jsou dvakrát peřenodílné, prostřední jen jednoduše peřenodílné a mají špičaté, kopinaté, pilovité nebo celokrajné úkrojky. Hořejší listy jsou nedělené a kopinaté. V konečné laty sestavené načervenalé úbory jsou vejčitě podlouhlé a mají polokulovité, lysé květní lůžko a zákrov z kopinatých, řídce plstnatých, střechovitě se kryjících listenů. Úbory mají téměř válcovité, šikmo přistřižené okrajové květy samičí a obojaké, trubkovité květy terčové. Plody jsou nažky.Výskyt-Pelyněk se vyskytuje v mírných pásmech celého světa. V Česku je rozšířen po celém území, roste podél cest, na mezích, na náspech, na březích, na rumištích, v křovinách a v okolí lidských sídel. Vyžaduje půdy bohaté na dusík.

Použití-Vnější použití Pelyňku černobýluZevně se pelyněk používá** k léčbě očí, ve formě obkladů k léčbě počínající angíny a jako inhalace **při ušních onemocněních

Nálev 1 lžičku suché natě pelyňku zalijeme 1/4 l vaříc vody a necháme 5 minut odstát. Při začínající angíně připravíme z nálevu obklady, které přikládáme alespoň 6× denně vždy na 10 minut na krk. Nálevem lze i kloktat, nesmí se však spolknout.

Pelyňková inhalace V 1 l vody povaříme 3 lžíce pelyňku. Nad párou z horkého odvaru nastavujeme nemocné ucho, aby se uvnitř prohřálo a uvolnilo. Páry z pelyňku pomáhají hojit ušní onemocnění.Vnitřní použití Pelyňku černobyluPelyněk černobýl obsahuje hořčiny (artemisin), silice (thujon, eukaptol, cineol), polysacharidy (inulin), organické kyseliny, třísloviny a slizové látky. Používá se při poruchách trávicího ústrojí, podporuje činnost žaludku, utlumuje hlavně střevní křeče, pomáhá při nemocech žlučníku, zmírňuje menstruační bolesti a pomáhá i při nemocech horních cest dýchacích. Nálev z pelyňku odstraňuje zápach z úst, příznivě ovlivňuje léčbu žloutenky.V kuchyni našel pelyněk využití jako koření do polévek nebo do různých mas (husa, kachna).Pelyněk by se měl v jakékoli formě užívat krátkodobě, protože je mírně jedovatý a může způsobit otravu organismu, která se projevuje srdeční aritmií, poklesem krevního tlaku nebo poškozením nervového systému.Pelyněk by neměly užívat těhotné ženy, protože způsobuje stahy dělohy. Dříve se tato rostlina používala k vyvolání potratu.

Nálev (čaj)1/2 čajové lžičky suchého pelyňku zalijeme 1/4 l vařící vody, necháme vylouhovat, scedíme a pijeme 1 - 3× denně při výše zmíněných potížích.

Žaludeční 10 g pelyňku (nať), 10 g heřmánku (květ), 40 g máty peprné (list), 10 g kmínu (plod) a 30 g puškvorce (oddenek) připravíme směs. 2 lžičky směsi zalijeme vařící vodou, necháme 15 minut vylouhovat a pijeme 1 - 2 šálky denně.

Pivoňka korálová (Paeonia mascala) Její užití je dnes poměrně omezené. Odvar ze semene (ve vodě nebo ve víně) pomáhá při nepravidelné menstruaci, odvar z květů na močové kameny, prášek z kořene (3x denně na špičku nože) při dně. Pokud se užívají květy, potom jen z tmavě červených odrůd.
Odvar ze semene - 15 g pokrájených semen se vaří 5 minut v 0,25 l, nechá se ustát, scedí se a po lžících se během dne vypije.
Odvar vínový - 10 g pivoňkového kořene, 10 pivoňkových semen, 2 g skořice se svaří v 0,5 l červeného vína. Užívá se 1 šálek večer.
Odvar z květů - 10 g květu se 1 minutu vaří v 0,251 vody. Pije se po jednom šálku ráno a večer.

Plavuň Vidlačka Rostlina je mechovitá, vždy zelená, plazí se po půdě lesa metrovými šlahouny s jemnými, tenkými kořínky. &ze šlahounů vyrůstají 7-10 cm dlouhé stonky, na dotek velmi měkké, rozvětvené. čtyřletá rostlina přináší létě žlutavé klasy, které obsahují výtrusy (spory), jimž se také říká plavuňová mouka. Plavuň je léčivá rostlina, která se dá snadno rozeznat od jiných druhů mechů právě svými dlouhými provazci šlahounů a žlutým práškem klasů. Roste pouze na severní straně vysokohorských lesů a na okrajích lesů nad 600 m.n.m. Když se les celkově vykácí, začne plavuň nejprve žloutnout a nakonec zmizí, protože ztrácí pod přímými paprsky slunce životaschopnost. V Rakousku a v Německu je plavuň přísně chráněná zákonem, totéž platí i pro Českou republiku. Proto doporučuji potřebné množství raději koupit v lékárně. Obchod kryje potřebu dovozem ze severských krajů, což zaručuje dobrou kvalitu. (Vnitřně doporučujeme plavuň jen s vědomím lékaře). Vřele doporučuji čaj z plavuně při dně a revmatismu i tehdy, když se již ukazují změny v kloubech, dále při chronické zácpě a zlaté žíle (hemeroidy). Lidé, kteří mívají běhavku, musí pít čaj se zvýšenou opatrností, protože by mohli dostat křeče ve střevech. Plavuň se nesmí nikdy vařit, smí se pouze spařit vřelou vodou. Čaj se používá i při všech onemocněních močového ústrojí, pohlavních orgánů, při bolesti i zatvrdnutí varlat, při ledvinovém písku, ledvinových kolikách. Plavuň je nepostradatelná při zánětech jater (hepatitidě), při chronickém bujení vazivového tkaniva jater (fibróze), a to i tehdy, když se jedná o krajně povážlivý stav. Rekonvalescentům napomáhá velmi rychle k obnovení plných sil. Plavuň je tak významnou léčivkou, že dokáže navrátit život i nevyléčitelným případům, a proto, když poznáte, že někdo má cirhózu jater, která jde ruku v ruce ss noční záduchou, povzbuďte ho a upozorněte ho na naši plavuň vidlačku. Plavuň může vrátit k životu i lidi, kteří trpí zhoubnou chorobou jater - rakovinou. Plavuň e možno vyléčit i křeče v nohách i lýtkách a to tak, že šlahouny plavuně omotáme kolem bolestivé končetiny. Plavuň totiž patří mezi rostliny, které hromadí radioaktivitu. Plavuň pomáhá i při křečích močového měchýře, stačí jen přiložit látkový sáček s plavuní na dané místo a po několika dnech nošení se křeče vytratí. Vysoký krevní tlak, který má většinou původ v hyperfunkci ledvin se dá také léčit plavuní. Stačí přiložit naplněný pytlíček na oblast ledvin. Následují den se krevní tlak o poznání nižší. Při křečích v lýtkách se dá plavuň do ručníku a ováže se jí lýtko. Můžeme však použít i koupel nohou, při křečích měchýře i sedací koupel. Po zraněních a po úrazech zůstávají často jizvy, které vyvolávají křeče. Jeden vojenský invalida měl na zádech takovou jizvu že se do ní mohla vložit ruka. Tato jizva mu velmi často způsobovala bolestivé křeče, které provázelo silné pocení na celém těle. Bolesti se rozšířily až na kůži hlavy. Po třiceti letech utrpení zbavily tohoto muže bolestí obklady a koupele z plavuně. Výtrusy z plavuně, které lze v některých lékárnách dostat pod názvem plavuňové spory, pomohou těžce nemocných s otevřenými ranami a v krátkém čase se jim rány zacelí. Plavuňové spory opatrně a jemně naprášíme na celou otevřenou ránu. Většinou se dostaví již po prvém použití zřetelné zlepšení. Způsob užíváníPříprava čaje: Zarovnanou čajovou lžičku plavuně zalijeme litrem vroucí vody, necháme krátce vyluhovat. Nevaříme! Pijeme po doušcích jen jeden šálek denně, nejlépe ráno na lačno, 1/2 hodiny před snídaní. Při cirhóze a rakovině jater pijeme denně 2 šálky.Obklady: Sušenou plavuň v sáčku z plátna přivážeme na příslušné místo. Přikládáme na noc. Takový sáček si udržuje svou působnost jeden rok.Sedací koupel: Použijeme jen půl vědra čerstvých anebo 100g sušených bylin a 6-8 litrů vody. Byliny se vyluhují na studeno přes noc. Následující den se množství nahřeje a výtažek se vyleje do koupele. Koupeme se 20 minut. Voda musí dosahovat až nad ledviny, ale srdce musí být nad vodou.
!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Je nutné dodržovat údaje uvedené při jednotlivých rostlinách Vodu z koupele můžeme ještě dvakrát použít, musíme ji ale ohřát.

Ploštičník Hroznovitý Ploštičník užívaly různé kmeny amerických domorodců na revmatismus, ledvinové potíže, vyčerpanost a gynekologické poruchy. Tato bylina byla v letech 1820 až 1936 uvedena v americkém Seznamu léčiv. Patří do čeledi pryskyřníkovitých, má krémově zbarvené klasnaté květenství a typický, černý kořen, který se používá k léčení. Ploštičník je užitečný lék na všechny druhy svalových bolestí a křečí. Účinně uvolňuje svaly při spastických stavech, včetně menstruačních křečí a zdá se, že má také určité hormonální účinky. !!!UPOZORNĚNÍ!!! Nepřekračujte uvedené dávky. Neužívejte v těhotenství.

Podběl Lékařský Sbírá se květ bez stopek (březen - duben) a list (květen - červenec). Účinkuje protizánětlivě a močopudně, pomáhá při vypocení a proti kašli, tradiční sou
část prsních čajů. Dále se užívá ke kloktání při zánětech v dutině ústní, čerstvé listy anebo obklady namáčené v odvaru z podbělu se přikládají na spáleniny, otoky a špatně se hojící vředy.
Kouření listů prý způsobuje halucinace.
Odvar - 1 lžička sušených řezaných listů a 1 lžička sušených květů nebo 2 lžičky listů se dají do 0,5l vody a nechají se přejít varem a 15 minut stát. Potom se přecedí a popíjí se teplý po doušcích, 1 - 2 šálky denně.
Obklad - čerstvé listy se natlučou a přikládají se ve dvou vrstvách, potom se obalí flanelem a nakonec obinadlem.

Pomerančovník Sladký V dnešní době jsou sladké pomeranče nejběžnější v tradiční anglické zavařenině, i když dobře známé jsou rovněž silice (nerolový olej, destilovaný z květů a bergamotová silice z plodů). Nejlepší a nejzdravější ale je v syrovém stavu. Číňané používají v lékařství jak zralé, tak i nezralé plody. Sladké pomeranče mají karminativní účinky při plynatosti a poruchách trávení a mohou zmírňovat nevolnost. Jak nerolový, tak bergamotový olej jsou hojně používány v aromaterapii, působí ne nervovou a zažívají soustavu. Využívají se nejen plody, ale i kůra a silice.

Popenec Břečťanolistý Popenec se používal v lidové kuchyni od starověku. Lze jej najít těměř všude v přírodě. Sbírá se olistěná nebo i kvetoucí mladá nať nejlépe v dubnu až květnu, ale lze jej sbírat až do července. Má slabší aromatickou vůni a mírně nahořklou kořennou chuť. Nať sušíme velmi opatrně, silice je prchavá. Uchováváme ji dobře uzavřenou a chráníme před světlem. Popenec, který je mohutnější a chlupatý s madravými květy (Glechoma hederacea L. supsp. hirsuta) nesbíráme, má nepříjemný pach. Nať obsahuje hořčinu glechomin, silice, třísloviny, pryskyřice, cholin, vitamíny (hlavně C) a jiné látky. Pomáhá zlepšovat látkovou výměnu, doporučuje se jím kořenit při snížení žaludeční kyselosti. Podporuje činnost žlučníku, působí na močové ústrojí, podporuje trávení. Působí hojivě. Jako léčivka se užívá i při lehkých onemocněních dýchacích cest jako podpůrná léčba. Popenec se používá především jako "zelené koření" do polévek (bramborové, zeleninové), do míchaných vajíček, do nádivek, zvláště o velikonocích se dává čerstvá mladá nať do bylinkového másla, tvarohu, do omelet,... Sušený popenec dáváme do směsí bylinkového koření, do polévek, dušených mas se zeleninou, omáček, karbanátků apod.

Přeslička Rolní Nejvíce bývala dříve ceněna pro svoji schopnost stavět krvácení. Proto se užívala vnitřně připříliš silné menstruaci a při krvácejících vředech nebo v podobě prášku zevně do krvácejícího nosu a otevřených ran, které potom dobře srůstají. Dále se užívá jako močopudný prostředek, při plicních chorobách a proti kornatění tepen. Výluh nebo jícha z přesličky se používá k postřikům rostlin proti houbovým chorobám.
Pozor! Při sběru je třeba pečlivě dbát, aby nebyla omylem sbírána i přeslička lesní nebo bahenní, která je jedovatá. Dlouhodobé užívání (déle než několik dnů) nebo užívání velkých dávek přesličky rolní způsobuje lehkou otravu, projevující se nevolností a nechutenstvím.
Odvar z kořene - 1 - 2 lžičky sušené řezané drogy se dají do 0,25 l vody, krátce se povaří, nechají se 15 minut ustát a přecedí se. Přislazuje se cukrem nebo medem. Užívá se po lžičkách, nejvíce 3 šálky denně.

Proskurník Lékařský Římané proskurník považovali za vybranou pochoutku a jeho sladké šťavnaté kořeny jsou prý velice chutné osmažené s cibulkou na másle. Z lékařského hlediska je proskurník díky vysokému obsahu slizu ideální pro zmírňování dýchacích a zažívacích obtíží. Je to velmi hezká rostlina - stojí za to si je pěstovat někde ve vlhkém rohu zahrady. Proskurník je využíván jako prostředek usnadňující vykašlávání při průduškovém kašli a bronchitidě. Má rovněž velmi uklidňující účinky při zánětu sliznice, zvláště v zažívacím a močovém ústrojí. Využívá se listů, kořene a květů.

Prvosenka jarní ( petrklíč ) Květy s kalichy se používají k přípravě nálevu, podzemní oddenek, ve středověku nazývaný rajský kořen, se užívá do nálevových směsí. Prvosenka je výborným prostředkem k odkašlávání a k uvolnění hlenů, při zánětu průdušek a při nachlazení. Je také močopudný, používá se i při dně, revmatismu, vodnatelnosti a kamenech. Odvar z kořene a kvetoucí natě se doporučuje k pití při migréně a melancholii.

Prvosenka jarní Pozor! Chráněná rostlina.
Odvar z kořene - 1 lžička drceného kořene se dá do 0,25 l vody, vaří se 10 minut, nechá se ustát a přecedí se. Přislazuje se cukrem nebo medem.
Nálev - 2 lžičky květů nebo nařezané natě se přelijí 0,25 1 vařící vody a nechají se 15 minut pařit. Popíjí se vlažný, 1 šálek denně

Pupalka Dvouletá Olej z pupalky dvouleté se v posledních letech stal jedním z nejoblíbenějších prodávaných přípravků, a to díky svému vysokému obsahu gama-linolenové kyseliny. Tato nepostradatelná mastná kyselina je nezbytná pro zachování normálních tělesných funkcí, většina lidí se ji však naštěstí dokáže vytvářet sama. Výrazné žluté květy pupalky dvouleté můžeme běžně spatřit zjara podél cest, v lomech apod. Extrahovaný olej ze semen má velice široké použití, včetně kožních onemocnění, poruch menstruačního cyklu, artritidy a alkoholismu. Využívá se olej ze semen.

Puškvorec obecný Sbírá se podzemní oddenek bez kořenů a zbytků listů (březen-duben, listopad). Typická hořká žaludeční droga, navíc se podává při chorobách močového měchýře. Kromě odvarů se puškvorec užívá i ve formě prášku a tinktury anebo nakrájený na kolečka a kandovaný. Sušený kořen se také tradičně vkládá do prádla proti hmyzu.

Odvar - 1 lžíce drobně řezaného sušeného kořene se vhodí do 0,25 l vařící vody a krátce se povaří. Pijí se 1-2 šálky denně chladného, neslazeného odvaru.
Nálev - 1 lžička drobně řezaného sušeného kořene se v šálku zalije vroucí vodou. Pijí se 1-2 šálky denně chladného, neslazeného nálevu

Rakytník řešetlákový Rakytníkové plody obsahují velké množství vitamínů (C, B, A, D, K). Vitamínu E rakytník obsahuje nejvíce ze všech rostlinných plodů. Obsahem karotenu, ze kterého se vytváří vitamín A, se rakytník vyrovnává mrkvi, která je považována za jeho nejbohatší zdroj. Dále obsahují plody také minerální látky, organické kyseliny, flavonoidy (Rutin, Kvercetin), barviva, sacharidy a olej.Ve vzájemném vyváženém propojení obsahových látek se skrývá mimořádná léčivá síla rakytníku.

Použití Rakytník se požívá vnitřně i zevně. Má celkové tonizující účinky na lidský organismus. Konzumací čerstvých rakytníkových plodů se zlepšuje celkový zdravotní stav člověka.Používání rakytníkového oleje sahá až do antických dob. Starověcí Řekové užívali rakytník namísto dnešního kondicionéru, tedy jako obnovující kúru na vlasy, která jim dodávala zdravý vzhled a lesk. V indické medicíně byly plody, listy i větévky součástí směsí bylin k léčení nemocí trávicího traktu, zánětlivých plicních chorob a krvácivosti. Také v Číně a Rusku se rakytník používá odpradávna. Na Sibiři se říká, že po něm mají lidé jasný zrak a koně lesklou srst.

Vnější použití Rakytníku řešetlákovéhoZevně se používá rakytníkový olej. Rakytníkový olej se získává lisováním ze semen, má charakteristickou vůni i chuť a žlutooranžovou­ barvu.Olej lze použít samotný, nebo ho smíchat s krémy, balzámy či olivovým olejem. Olej má významné regenerační vlastnosti. Používá se k mazání postižených míst, k výplachům dutiny ústní a krku či k obkladům. Za účelem dosažení maximálního účinku dle druhu onemocnění, je vhodné spojit zevní i vnitřní používání rakytníkového o­leje.Rakytníkový olej je vhodné použít při zánětlivých stavech sliznic ústní dutiny a pochvy, při kožních onemocněních, jako jsou drobná poranění, omrzliny, popáleniny, proleženiny či popraskané prsní bradavky kojících žen, dále při poškození sliznic a kůže po chemoterapiích a ozařování, při výskytu hemoroidů a při trhlinách v řitní oblasti. Také je vhodný ve formě vlasových masek při vypadávání a řídnutí vlasů.

Vnitřní použití Rakytníku řešetlákovéhoRakytníkové plody (Hippophae fructus) se pojídají čerstvé nebo se zpracovávají na šťávy, sirupy, džemy či marmelády. Plody je vhodné užívat při zánětlivých a infekčních onemocněních, v období rekonvalescence (zotavování po nemoci) a pro celkové posílení organismu a zvýšení imunity. Dále rakytník přispívá k léčbě žaludečních vředů, hojí sliznice průdušek a plic, zlepšuje krevní oběh, také prospívá kloubům či působí preventivně proti skleróze.Vnitřně lze užívat také rakytníkový olej (Hippophae oleum). Doporučuje se užívat 5 kapek oleje při jídle podle druhu léčby. Dle onemocnění, je vhodné spojit zevní i vnitřní používání rakytníkového oleje. Užívá se přímo, případně smíchaný s jogurtem, podmáslím či kefírovým mlékem. Rakytníkový olej je vhodné užívat při žaludečních a duodenálních vředech, při chorobách tlustého střeva, zánětlivých stavech trávicí trubice, při průjmech, při onemocnění krevního oběhu (například při rozvoji trombotického** zánětu žil, aterioskleróze či **srdečních infarktech), při poškození sliznic po chemoterapii a také zvyšuje celkovou odolnost organismu.Příprava rakytníkového čaje: 2 polévkové lžíce usušených rakytníkových plodů se vaří ve vodě po dobu 5 minut a poté se scedí. Pije se vlažný a připravuje se vždy čerstvý.Příprava domácího rakytníkového olejeUsušené rakytníkové plody se rozdrtí a pak zalijí slunečnicovým nebo olivovým olejem tak, aby byly zakryté. Pro vnitřní užívání je lepší panenský olivový olej. Směs se nechá v uzavřené nádobě stát 3 až 4 týdny na teplém místě.Každý den se směs protřepává. Poté se přecedí a zbytek se protlačí přes řídké plátno.Olej se skladuje v lékovce z tmavého skla na chladném místě. Vnitřně se užívá 3 krát denně 1 čajová lžička.Občas se sbírají také listy, které také obsahují dosti vitamínů a dalších látek.Pro přípravu čaje se použije 1 - 2 gramy usušených rakytníkových listů na 1 šálek vařící vody, nechá se 10 - 15 minut vyluhovat a poté se scedí. Připravuje se vždy čerstvý.

Rozmarýna Lékařská Rozmarýna je v Evropě už odedávna považována za povzbuzující bylinu, která pomáhá zahnat melancholii. Podle Gerarda ze šestnáctého století "umí srdéčko rozveselit". Tradičně sloužila jako projev pozornosti, dávali si ji navzájem milenci a byla pokládána na hroby. Své povzbuzující vlastnosti má díky chemickým látkám obsaženým v aromatickém oleji, který se extrahuje a používá v aroma-terapii. Tato bylina je dobrým posilujícím prostředkem pro zažívání a lékem proti plynatosti a nadýmání. Pomáhá také povzbuzovat nervový systém a traduje se , že zlepšuje selhávající paměť. Zevně je éterický olej vhodný při artritidě, revmatismu a některých druzích bolestí hlavy.Využívá se nať a silice.

Růže byla, je a bude především symbolem lásky. Můžete je také kandovat v cukru a pojídat nebo z nich vyrobit víno. Tato rostlina je také znamením diskrétnosti a mlčenlivosti. Je-li při shromáždění zavěšena u stropu, nikdo tento závazek nemůže porušit.

Řebříček obecný Nať s květem (vrcholky rostlin dlouhé max. 20 cm) a květ se užívá proti trávicím obtížím (střeva, žaludek, žlučník) a menstruačním bolestem, při nachlazení, proti počínající chřipce a kašli, dále obecně uvolňuje křeče a upravuje krevní oběh. Zevně svými dezinfekčními účinky pomáhá v obkladech léčit otevřené krvácející rány, vředy, otoky, pohmožděniny, hemeroidy (v koupeli), rozpukané ruce, při kožních onemocněních a k léčbě zanícené dutiny ústní (kloktání, výplachy).
Užívá se k výplachům nosu při krvácení, které pomáhá zastavit. V koupeli všeobecně posiluje organismus. Pozor! Vnitřně se řebříček může užívat jen krátkodobě.
Nálev k pití - 3 lžíce řezané natě se přelijí do 0,5 I vařící vody a nechají se 15 minut pařit. Pije se chladný velkými doušky, 1 šálek denně, výjimečně 2 šálky.
Odvar k zevnímu použití - 6 lžic řezané natě se dá do 0,5 I vody, nechá se 10 minut vařit a potom vychladnout. Odvar se používá k výplachům, oplachování, na obklady a jako přísada do koupele.

Řepík Lékařský Řepík má velké léčivé účinky při všech zánětech v krku, ústech, v hrtanu. Měli bychom na tuto rostlinu pamatovat při angíně, onemocnění krku, skorbutu a zápalech sliznice dutiny ústní. Lidé, kteří při svém povolání hodně hovoří nebo zpívají, by měli denně preventivně kloktat řepíkem. jeho vysoké žluté letní květy mu daly v angličtině jeho lidový název "kostelní věžičky (church steeples)". Je to člen čeledi růžovitých a podobně jako všichni jeho příbuzní má vysoce adstrigentní účinky. Je to skutečně hodnotná hojivá bylina, kdysi hojně užívaná na středověkých válečných polích. Jako mnohé adstrigentní byliny může být řepík účinný na průjem a je vhodný zvláště pro děti. Dokáže účinně zastavit krvácení ze škrábanců a odřenin, užíván vnitřně může zmírnit silné menstruační krvácení a akutní zánět močového měchýře.

Listy dobře účinkují při chudokrevnosti, ranách a s úspěchem se užívají při revmatismu, bolestech v kříži (hexenšus), těžkostech při trávení, tvrdnutí jater a při chorobách sleziny. Denně se pijí až dva šálky čaje. Každý by se měl snažit udělat si jednou či dvakrát v roce bylinkovou koupel z řepíkového nálevu. Děti, mající TBC krčních uzlin, by se měli v řepíku koupat často. Řepík patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny, a to pro svoje svíravé účinky a pro veliký obsah léčivých látek. Jeden lékař praví:"Třikrát denně jeden šálek čaje léčí rozšíření srdce, žaludku, střev a rozedmu plic, dále po delším užívání nemoci ledvin a měchýře." Při křečových žílách a bércových vředech je možné vřele doporučit řepíkovou mast, která má podobné účinky jako mast z měsíčku.

Při onemocnění jater se užívá čajová směs ze 100 g řepíku, 100 g svízele, 100 g mařinky vonné
Denně se pije jeden šálek na lačno a přes den dva šálky po doušcích. ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: 1 čajová lžička byliny na 1/4 litru vody, spaříme, krátce vyluhujeme Koupel: 200 g bylinek na celkovou koupel. Směs na nemocná játra: řepík, svízel a mařinku smícháme rovným dílem. Jedna vrchovatá čajová lžička na 1/4 litru vody, spaříme, krátce vyluhujeme. Příprava masti: 1 vrchovatá dvou hrst nadrobno nařezaných květů, listů a stonků na 250 g vepřového sádla. Bylinky vmícháme do horkého tuku a krátce je necháme zapražit. Pánev sejmeme z ohně, přikryjeme a necháme přes noc vystydnout. Příští den vše lehce ohřejeme, procedíme přes lněný hadřík a ještě teplou mast plníme do sklínek nebo kelímků.

Santal bílý (Santalum album) Prášek ze santalového dřeva se spaluje při ochranných kouzlech; jedná se o velice používanou součást kadidel a vonných směsí. Náhrdelník ze santálových korálků působí jako ochrana a zvyšuje duševní vnímání. Santalové kadidlo navozuje poklidnou meditativní atmosféru a zvláště vhodné je pro hledání správné orientace, věštění, prorokování a hypnózu. Uklidňuje mysl a dovoluje vnitřnímu já se projevit.

Sibiřský ženšen se jako léčivá rostlina používá poměrně krátkou dobu, teprve od třicátých let našeho století. Je zvláště vhodný pro překonání stresové zátěže života ve dvacátém století. Býval oblíbený jak u sovětských atletů, tak u řidičů nákladních aut na dlouhých tratích, kteří ho pravidelně užívali ke zvýšení vytrvalosti a zlepšení výkonnosti. Ženšen je zvláště vhodný při všech stavech duševního a fyzického vypětí. Působí účinně, užijete-li ho před zkouškami nebo před rušným pracovním dnem. Využívá se kořen.

Skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum) Skořice (sušená kůra z mladých výhonků rostliny) se přidává do kadidel pro zvýšení magických vibrací a k vytvoření pokojné energie. Je proto vhodná pro používání při rituálech hojení a věštění. Pro tyto účely je také užitečné pít skořicový čaj k vyladění a pročištění mysli. V sexuální magii se natírá pokožka těla zředěným skořicovým olejem pro povzbuzení mužské potence.

Skořicový olej byl součástí posvátného oleje starých Židů. Listy skořicovníku byly svazovány do věnců, které se používaly k výzdobě římských chrámů. Egypťané používali skořicový olej k balzamování mumií.Jako kuřidlo vyvolává vysoké duchovní vibrace, pomáhá při uzdravování, přivolává peníze, posiluje duševní síly a vyvolává ochranné vibrace. Používá se též ve váčcích a odvarech.

Sléz Přehlížený Sléz má malé listy a roste při plotech, okrajích cest, při starých zdech a na rumištích, vždy však jen v blízkosti obytných prostorů. Kdybychom jej někdy nalezli dále od obce, potom je vcelku jisté, že tam bylo kdysi hospodářství nebo dům. Sléz s velkými listy, sléz lesní (Malva silvestris) a jiné druhy najdeme nejspíše v zahradách, kde jsou květiny a zelenina. Oba druhy obsahují v listech, květech a stoncích slizovité látky a třísloviny. Planý sléz (malolistý) je plazivý, na začátku růstu při oddenku trochu dřevnatý. Má okrouhlé, vroubkované listy na dlouhých stoncích a malé, fialové až bledě růžové květy. Jeho okrouhlý plod vyhlíží jako malý tvarohový koláček. Sbíráme květy, listy a stonky od června do září. Měli bychom je užívat pokud možno čerstvé, protože při sušení se ztrácení slizové látky. Ale i sušená rostlina má ještě dobrou léčivou sílu. Sléz se osvědčil především jako čaj při zánětech sliznice vnitřních orgánů, při zánětech sliznice žaludku (gastritis), při zánětu sliznice měchýře, zažívacího traktu a dutiny ústní, stejně i při žaludečních vředech. Z listů a ječmene si můžeme uvařit polévku: Nejprve uvaříme ječmen a až po vychladnutí přidáme listy slézu. Sléz je možné zvlášť doporučit i při zahlenění plic, zánětu průdušek, kašli a silném chrapotu, dále také při zánětu mandlí a hrtanu. Aby se nezničily slizové látky, používá se ve studeném nálevu, který se přes nos vyluhoval. Přes den se pijí po doušcích dva až tři šálky mírně ohřátého čaje. Sléz vyléčí i velmi houževnatou, nevyléčitelnou - jak se říká - chorobu rozedmu plic, která navíc vyvolá i těžkou záduchu. Pijeme denně nejméně tři šálky čaje a na noc přikládáme na plíce a průdušky obklady ze zapařených a dobře ohřátých listů a květů. Při zástavě (vyschnutí) slzení, což je však zřídkakdy se vyskytující onemocnění, se velmi dobře osvědčily koupele očí a obklady očí z vlažného čaje. Při svrbící a pálivé alergii ve tváři blahodárně působí omývání vlažným čajem. Zvenčí používáme sléz při poranění, vředech, při oteklinách rukou a nohou po zlomeninách, nebo mají-li původ v zánětu žil. V tomto případě používáme koupele rukou a nohou. Oteklé nohy a bércové vředy opravdu nemusíme mít, i když jsme již staří. Také tady pomáhá sléz společně s čerstvým jitrocelem. Jitrocel dobře umyjeme a vlhký přiložíme na otevřenou ránu. Rána se během noci uzavře a už se více neotevře, i když by už byla deset či patnáct roků stará. Sléz neléčí pouze záněty hrtanu (na které jsou dobré obklady a i čaj ze slézu), ale i zhoubná onemocnění hrtanu. V tomto případě vyluhujeme přes noc 2,5 liru denní dávky, do každé 1/4 litru dáme vrchovatou čajovou lžičku bylinky. Ráno mírně zahřejeme a uschováme v termosce, kterou jsme napřed vypláchli horkou vodou. Během dne vypijeme po doušcích čtyři šálky a zbytek používáme jako kloktadlo, které se osvědčuje i proti vysychání v ústech, nose a hrtanu. Planý sléz má své místo zvláště při hospodářských domech, ale v našich časech ho lidé stále více ničí. Každý se chce zbavit vlhkosti a špíny. Domu chce dát pěkný venkovní vzhled, proto vybuduje okolo betonový chodnících nebo jej vydláždí. Tím však odebírá slézu jeho domovské místo. Takto pomalu vymizí velký pomocník lidstva, sléz planý.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: Pouze studenou cestou!
1 vrchovatá čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, necháme přes nos stát a ráno mírně ohřejeme. Koupel nohou a rukou: Do pětilitrové nádoby se studenou vodou vsypeme na noc jednu vrchovatou dvou hrst slézu planého. Druhý den vše zahřejeme na teplotu, kterou ruce či nohy snesou. Koupeme 20 minut, vodu můžeme ještě dvakrát použít, když ji předem zahřejeme. Obklady: Zbytek po přípravě čaje znovu v trošce vody ohřejeme, smísíme s ječnou moukou v kaši, natřeme na lněný hadřík a teplé přiložíme.

Sluncovka Kalifornská Sluncovka je běžná zahradní květina. Je to mírné a velmi prospěšné sedativum, zvláště vhodné na nespavost, dokonce i u dětí. Na rozdíl od některých druhů čeledi makovitých nemá žádné návykové vedlejší účinky a její užívání je absolutně bezpečné. Tato bylina, jako mírné sedativum pro nervovou soustavu, působí výborně při nespavosti, nadměrné úzkostlivost či napětí. Je možné si na ní kdykoli pochutnat v podobě čaje z usušené nati. Velmi prospívá i při nadměrné činnosti zažívacího ústrojí.

Smetánka lékařská Smetanka se tradičně používá jako mocné diuretikum. Do repertoáru bylin se dostala poměrně nedávno. Je známo, že v Evropě se v lékařství využívá teprve od patnáctého století. Ačkoli se tato bylina obvykle řadí k plevelům, je vhodné jíst její mladé list v salátech. Listy, bohaté na draslík, jsou silněji močopudné než kořen, Ten zase představuje výborný posilující lék na játra, vhodný při různých druzích zažívacích obtíží. Bylina je též dobrým čistícím prostředkem na kůži a při artritických obtížích.Používá se celá rostlina

Sporýš lékařský, kdysi posvátná bylina keltských kněží, byl používán při předpovídání budoucnosti a čarování až do sedmnáctého století. Podle tradice se sbíral během parných letních dní v červenci, kdy měl největší moc. Původní druh je bezvýrazná, plevelná rostlina, ale běžně dostupné jsou příbuzné okrasné odrůdy. Sporýš je dobrý povzbuzující prostředek na játra a relaxační nervové tonikum. Používá se na celou řadu zažívacích potíží a stejně tak i na deprese a nervové napětí. Může se též použít ke zmírnění porodních bolestí, k uklidnění rozmanitých kožních projevů a je považován za dušení vzpruhu.Využívá se nať. !!!UPOZORNĚNÍ!!! V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

Šalvěj Lékařská Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou u ž u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo r. 1300 říká: "Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?" Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova "salvare" - spasit, vyléčit. Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, které pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem. Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Mnozí dospělí i děti by nemuseli mít vyoperované mandle, kdyby včas užívali šalvěj. Mandle jsou totiž jakýmisi policisty těla, zachycují a zneškodňují jedovaté látky, když mandle chybí, dostávají se jedy do ledvin. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (při paradentóze a zvředovatění dásní). Lidé se slabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní části těla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel. Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list. Vedle úspěchů šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenou, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček, bychom měli pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje. Podobně jako u jiných rostlin spojovaných se "ženskými problémy" se věřilo, že bujný trs šalvěje na zahradě ukazuje, že paní domu skutečně "vládne" své domácnosti. Pro dlouhý život se doporučovalo pít pravidelně šalvějový nálev a bylina byla považována za všelék a celkově posilující prostředek. Účinky šalvěje mají sklon zaměřovat se na ústa, krk a ženské pohlavní ústrojí. Toho se využívá při léčbě řady příznaků, počínaje vřídky v ústech a konče pocením v menopauze. Jako mnohé byliny, používané v kuchyni, je to také dobrý lék na zažívání, který povzbuzuje tok žluči a reguluje její funkci. Zevně je šalvěj vhodná na oplachování vlasů a jako mast na kousnutí hmyzem. !!!UPOZORNĚNÍ!!!
V těhotenství se vyhněte vysokým dávkám.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: 1 čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme. Šalvějový ocet: Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalijeme přírodním octem tak, aby byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě. Sedací koupel: 2 vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se všechno zahřeje až k varu a výtažek přilijeme do vany.

Šišák virginský se dostal do Evropy v sedmnáctém století z USA a byl znám jako "bylina na vzteklé psy", protože se s ním léčila vzteklina. Dnes se bylina užívá při nervových poruchách společně s původním evropských druhem, Šišákem vroubkovaným, který má údajně podobné vlastnosti. Jméno je odvozeno od šešulí se semeny naběračkovitého tvaru, které připomínají historickou přilbu, šišák. Využívá se nať. Šišák je výborné sedativum a prostředek proti křečím, zvláště vhodným na všechny druhy nervového napětí, úzkostí, přecitlivělost, nespavosti a další problémy, související se stresy.

Šťavel Kyselý Šťavel roste všude v našich listnatých i jehličnatých lesích. Svými bledě zelenými listy i jemnými bílými kvítky vytváří na lesní půdě celé koberce. Už jen pohled na tento koberec přináší potěšení. Šťavel se nesuší, používá se pouze v čerstvém stavu. Odstraňuje pálení žáhy a slabší poruchy jater a trávení. Při těžkostech se čaj pije studený, dva šálky denně. Při žloutence, zánětu ledvin, kožních vyrážkách a škrkavkách se pijí dva šálky teplého čaje. Lidové léčitelství doporučuje čerstvou šťávu šťavelu při začínající rakovině žaludku, při vnitřních i zevních rakovinových vředech a nádorech. Čerstvá šťáva se získá pomocí domácí odstředivky. Užívá se každou hodinu po třech až pěti kapkách, zředěná. Zevní rakovinové útvary se šťávou přímo potírají. Při Parkinsonově nemoci se každou hodinu užívá tři až pět kapek šťávy v čaji z řebříčku obecného a zevně se šťávou masírují záda. Zředění a dávkování se musí svědomitě dodržovat při rakovině, nemocech žaludku, vředech, nádorech a také Parkinsonově chorobě.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: 1 polévková lžíce listů se zalije 1/2 litru vřelé vody a krátce se vyluhuje. Čerstvá šťáva: Listy se umyjí a v odstředivce se z nich získává šťáva.

Š´tovík kyselý

Světlík Lékařský Světlík zmírňuje překrvení a katar a je užitečný v lécích na sennou rýmu a běžná nachlazení. Může být užíván vnitřně nebo v očních lázních při očních infekcích či při podráždění. Využívá se nati. Účinně je v lidovém léčitelství užíván při onemocnění očí. Obklady ze světlíku pomáhají při akutních i subakutních zánětech spojivek a okrajů víček. Zarudnutí, otoky a poruchy vidění ustupují překvapivě rychle. Účinné je i současné vnitřní použití ve formě čaje nebo homeopatických tinktur. Při slzících očích ve spojení se světloplachostí účinkuje světlík hojivě a snižuje bolesti. Směs světlíku a heřmánku ve stejném poměru formou horkých obkladů se doporučuje při léčbě ječného zrna, ale bohužel se na něj nedá spoléhat. Existuje nebezpečí, že by se zánět mohl rozšířit i na očnici a nabýt nebezpečné formy. J proto vhodnější svěřit léčbu přímo očnímu lékaři, který neprodleně zahájí účinnou léčbu. V 16. století se doporučoval světlík jako lék proti žloutence. V minulém století byl zase doporučován jako prostředek proti otravám. Stále probíhají výzkumy zaměřené na určení přesného chemického složení světlíku a na možnosti farmakologického využití. Je sice známo několik látek, které obsahuje (třísloviny, éterické oleje a pryskyřičné substance), ale dosud se neví, které z nich jsou vlastně v největší míře za účinnost rostliny zodpovědný.

Svízel povázka (Galium mollugo) má žlutobílé jemné kvítky, je medonosný a vyskytuje se velmi hojně na stráních a cestách. V době květu je téměř poléhavý.Svízel očišťuje od chorobných látek ledviny, játra, slinivku břišní, slezinu. Kdo má poruchy lymfatických žláz, měl by pít denně čaj. Působí i proti chudokrevnosti, vodnatelnosti, při bolesti (píchání) v boku. Čaj používaný zevně velmi rychle léčí kožní choroby, rány, vředy, uhrovitost. Teplé umývání rychle léčí zvadlou pokožku tváře. Čerstvě vytlačená šťáva se s úspěchem použije, když jí natíráme nemocná místa pokožky, po natření necháváme šťávu zaschnout. Lidové léčitelství doporučuje svízel při epilepsii, hysterii, tanci sv. Víta, nervových chorobách, zástavě močení (zadržování moči), tvorbě písku a kaménků. Čaj pomáhá i při strumě, jestliže během dne velmi důkladně kloktáme. Svízel pomáhá i při tvorbě vole na krku. Rostlina se spaří a denně se teplým čajem často kloktá co nejhlouběji v krku. V poslední době se množí případy obrny hlasivek. Zdá se, že jde o virové onemocnění. Kloktáním a vyplachováním čajem ze svízele se rychle vyléčí. Svízel je i spolehlivým prostředkem při velmi těžkém onemocnění ledvin, hnisání ledvin, dokonce i tehdy, když selžou všechny další prostředky. Velmi účinná je směs ze svízele, zlatobýlu a pitulníku žlutého. Touto směsí se velmi rychle dosáhne úspěchu. Hovoří se o čtrnácti dnech. Čaj se jen spaří a z něho se vypije nejprve půl šálku nalačno třicet minut před snídaní a zbytek se vypije během dne po doušcích. Při těžkých onemocněních se mají přes den vypít čtyři šálky čaje. Tato směs se pije i při svraštění ledvin a jiných smrtelných chorobách ledvin. Vyplachování a pití čaje ze svízele je výborným prostředkem při rakovina jazyka, podobně čerstvá šťáva smíchaná s máslem je účinným lékem při rakovinných vředech a rakovinných chorobách kůře. Je možné vyléčit i rakovinové vředy. V poslední době se množí zhoubné onemocnění kůže, které se objevuje jako tmavé, ostře ohraničené skvrny. Údajně jde o infekční onemocnění. V tomto případě se dosáhne dobrého výsledku s čerstvou šťávou ze svízele a mastí z měsíčku. Současně je třeba bezpodmínečně pít krev čistící čaj z řebříčku, měsíčku a kopřivy.

Čaj čistící krev: ...300g měsíčku lékařského, ...100g řebříčku obecného, ...100g kopřivy dvoudomé Příprava: Byliny smícháme dohromady ve velké tmavé láhvi. Na jeden šálek použijeme 1 čajovou lžičku, kterou spaříme vodou. Necháme 5-10 minut louhovat. Za starých časů si svízele často velmi vážily ženy, které měly těžkosti s dělohou. Před těžkou hodinou jim kladli bylinku do postele, aby měly lehčí porod. Tento zvyk se dříve připisoval Panně Marii. ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ: Příprava čaje: 1 čajová lžička svízele vrchovatě naplněná na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme. Čerstvá šťáva: Čerstvý svízel se umyje a ve vlhkém stavu se odstředí na odstředivce. Mast: Čerstvá šťáva se rozmíchá s máslem, které má teplotu místnosti a uloží se do chladničky.

Tang Kuej Tato rostlina z rodu andělika je jednou z nejoblíbenějších čínských bylin s posilujícími účinky. Dnes se užívá rovněž v mnoha patentovaných lécích i na Západě. Je zvláště vhodná pro ženy. Po tisíciletí byla užívána jako regenerační prostředek po porodu, k posilnění krve při anemických stavech a ke zkrášlení pokožky. Tahg kuej působí vhodně na ženské pohlavní ústrojí, je to dobrý lék na játra, podporuje krevní oběh a posilňuje krev. Využívá se pouze kořen. !!!UPOZORNĚNÍ!!! Neužívejte v těhotenství.

Terčovka Úzkolistá Američtí domorodci užívali terčovku úzkolistou při léčbě hadích uštknutí, horeček a zranění a bylina se brzy stala populární i u prvních osadníků. Dnes je oceňována jako významný prostředek pro posílení imunity. Má navíc antibakteriální účinky, takže je velmi vhodným lékem na téměř každé infekční onemocnění. Kdykoli se vyskytne nějaká infekce - virová, bakteriální či plísňová -, může pomoci kořen terčovky úzkolisté. Je to velmi účinný lék při nachlazení, chřipce a ledvinových infekcích. Může prospět i při virové artritidě a bolestech v krku. Dá se též užívat externě a některá kožní onemocnění.

Tis červený Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst "stromu smrti". Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.

Třapatka nachová Nejvíce účinný a také nejpoužívanější částí je třapatkový kořen, méně se pak uplatňují nať a květ. Echinacea je výborná bylina, ale dávkovat se musí opatrně, jelikož má silné působení. Neměly by jí užívat těhotné a kojící ženy. Echinacea se dá také koupit ve formě tinktur, sirupů, mastí a je součástí řady léčivých čajových směsí.

Příprava tinktury: 100 g čerstvého kořene se maceruje po dobu 7 dnů v 500 ml 60 % lihu. Zevně lze třapatku použít ve formě tinktury, masti, nálevu či odvaru na špatně se hojící rány, zánětlivá kožní onemocnění, proleženiny, ekzémy, popáleniny či křečové žíly.

Vnitřně se třapatka používá ve formě čaje, tinktury či sirupu, také bývá součástí řady potravních doplňků. Echinacea znatelně podporuje činnost bílých krvinek a tím stimuluje imunitu organismu, tedy zvyšuje odolnost organismu vůči nemocem.Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě onemocnění z nachlazení a infekcích dýchacích a močových cest. Ke stejnému účelu jí lze použít i preventivně.Třapatku lze dále využít při chronických zánětech kloubů, žaludečních vředech, prostatických potížích či alergických projevech.Dnes je předmětem zkoumání i její potenciální protinádorové působení. Bývá doporučována také pacientům, kteří podstupují léčbu chemoterapeutiky nebo ozařováním, pro její příznivé působení na bílé krvinky, které jsou těmito léčebnými metodami méně či více likvidovány.

Třezalka Listy a kvetoucí špičky výhonů (max. 20 cm dlouhé) zásadně bez plodů se užívají k přípravě nálevu proti nervovému rozrušení a nespavosti. Má také močopudné a protizánětlivé účinky, upravuje krevní tlak a látkovou výměnu. Z květů se připravuje olej na povrchové rány, spáleniny (zde je možné ho smíchat se lněným olejem), pohmožděniny, hemeroidy, nežity a špatně se hojící rány.
A k mazání při neuralgických a revmatických bolestech (např. zánět trojklaného nervu). Vnitřně třezalkový olej nakapaný na cukr povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje
nervy a působí proti bolestem hlavy. Pozor! Odvar z třezalky a třezalkovou tinkturu je možné používat vždy jen krátkodobě.
Odvar - 1 lžíce řezané sušené natě se v 0,5 l vody nechá přejít varem a 15 minut pařit.
Tinktura - květy třezalky (případně s přídavkem menšího množství listů máty peprné) se zalijí lihem nebo destilátem tak, aby byly ponořené, a nechají se 14 dnů stát v dobře uzavřené nádobě v teple nebo na slunci. Potom se tekutina slije a zbytek rostlin vylisuje. Tinktura se užívá 3x denně 10 kapek na lžíci vody.
Olej - hrst suchých květů se zalije kvalitním stolním olejem a nechá se 14 dnů stát v dobře uzavřené nádobě na slunci. Občas se protřepe. Potom se olej slije, rostliny vymačkají a vzniklý třezalkový olej se uzavře do tmavé láhve.