.

Štědrý večer býval v minulosti plný tajemného vánočního kouzlení. Lidé v sobě měli trochu strachu, ale každý rok se znovu a znovu snažili poodhrnout závoj budoucnosti a zjistit, co je čeká.

Nejznámějším kouzlem bylo rozkrajování jablíček. Objevila-li se v rozkrojeném jablíčku hvězdička, znamenalo to štěstí. Pokud se ale objevil kříž, předpovídal smrt nebo vážné onemocnění. Podobně se věštilo z vlašských ořechů – černý vnitřek přinášel smutek a neštěstí, zatímco zdravý ořech symbolizoval radost a štěstí.

Skořápky ořechů měly své místo i v dalším kouzlení. Do skořápky se umístila svíčka a ta se pak pustila po vodě. Chování plovoucí skořápky naznačovalo, co může budoucnost přinést.

Na Štědrý večer se také věřilo, že by nikdo neměl mít u sebe žádnou cizí věc, jinak by ho v dalším roce čekalo neštěstí.

Svobodné a neprovdané dívky házely pantoflem pro předpověď budoucího vztahu. Postavily se zády ke dveřím, vzaly pantofel a hodily ho za sebe. Pokud špička směřovala ke dveřím, čekala je svatba a odchod z domu; pokud opačně, zůstaly "na ocet" alespoň další rok.

Pro zjištění jména svého nastávajícího mohla dívka oloupat jablko tak, aby vznikla dlouhá spirála. Spirálou zatočila nad hlavou a odhodila ji. Na zemi tvar spirály naznačoval písmeno, kterým začínalo jméno budoucího ženicha.

Oloupané jablko se pak mohlo použít pro další kouzlo. Každý u stolu dostal kousek, a věřilo se, že pokud by kdokoli v následujícím roce zabloudil (obrazně či doslova), stačilo si vzpomenout na společně snědené jablko, aby našel cestu zpět.

Pro hospodáře mělo své kouzlo i 12 jadérek jablka vložených do misky s vodou. Kolik jadérek vyplavalo na hladinu, tolik suchých měsíců bylo v příštím roce očekáváno.

Podobně se věštilo z cibulových slupek. Dvanáct cibulových sukének představovalo měsíce roku, každá s troškou soli. Ráno bylo podle soli vidět, zda měsíc bude deštivý, normální nebo suchý.

Zapomenutým slovanským zvykem bylo namazat si na Štědrý den tváře medem, což mělo zajistit, že vás budou mít po celý příští rok všichni rádi.

Pro dívky toužící po vdavkách bylo důležité se zmocnit devíti patiček z vánoček a schovat si je. Také mohly házet holí na hrušku – pokud se hůl na stromě zachytila, tolik let, po kolika pokusech se to povedlo, jim zůstávalo do svatby.

Známým věštěním bylo klepání na kurník. Pokud se ozval kohout, dívka měla do roka očekávat ženicha; pokud slepice, zůstala svobodná.

Oblíbeným zvykem bylo také odlévání roztaveného olova do vody. Vzniklý odlitek se zkoumal a přikládal mu význam podle toho, co tvar připomínal.

Veselé a magické byly i další zvyky, jako běhání přes orané brázdy o půlnoci, kdy dívky volaly: "Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes, ať je tu hned!" Ozval-li se štěkot, měla z té strany přijít jejich láska. Podobně třásly bezem s přáním: "Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde je milý dnes?" Tam, odkud se ozval štěkot, měla přijít budoucí svatba.

Tyto tradiční zvyky přinášely do vánočních svátků kouzlo tajemství a naději na budoucnost.